V souvislosti s rychle se šířící nákazou koronavirem jsem dostala otázku:

„Proč to ten tvůj Bůh nezastaví?“

Věřím, že Bůh stvořil svět a všechno, co je v něm. Prvním lidem – kteří neznali hřích – dal k dispozici celou nádhernou zahradu Eden a právem tvůrce nastavil hned také jasná pravidla, co mají udělat, co smějí a co ne.

„Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (1. Mojžíšova 2,16-17)

A co hned udělala Eva? – neposlechla, s ní i její muž Adam. – A to byl první hřích.

Jejich syn Kain pak ze žárlivosti a závisti zabil svého bratra Ábela. – A to byl první zločin.

Byli na světě sotva pár let, a už dokázali tyto hrůzy. To, co chce Bůh, je nezajímalo. Přitom ho znali a žili v jeho blízkosti.

O mnoho let později už byl izraelský národ velmi početný a Hospodina Boha dobře znal. Hospodin je stále provázel na cestách – ve dne šel před nimi jako sloup oblakový, v noci jako sloup ohnivý. Mluvil k lidu, vedl ho na cestách, dal mu Desatero přikázání – vlastně historicky první psaný soubor morálních pravidel, živil lid na poušti, a byly to statisíce. Sotva se ale naskytla nejmenší příležitost, lid zklamal. Nejen, že velmi často reptal, ale neváhal rychle zapomenout na Boha a zhotovit si vlastní bohy a bůžky, jim se klanět, stejně jako mnohým bůžkům jiných národů. Co chce Bůh, jejich tvůrce, je rychle přestalo zajímat. A tak to šlo v historii stále dál, a trvá to dodnes.

Kolik lidí dnes Bůh opravdu zajímá? – V naší zemi drtivou většinu vůbec ne. Mnozí nechtějí vůbec nic slyšet. Divné je, že i oni, když se dostanou do neřešitelné kritické situace, se mnohdy k Bohu modlí, aby pomohl. Další, menší část lidí možná občas posedí v kostele, někdy se snad i pomodlí narychlo pár Zdrávasů, udělá dobrý skutek apod. Nejmenší část patří do nějakého společenství, nějaké církve, mnohdy jen na papíře, a jednotlivci v ní i vykonávají aktivně nějakou službu. Stačí to? Vůbec ne. Ani kdybyste denně sloužili potřebným lidem, přinášeli oběti v domnění, že tím sloužíte Bohu, pokud jste neodevzdali své srdce – celý svůj život Bohu a nepřijali záchranu před věčným Božím soudem skrze oběť Ježíše Krista, není to k ničemu. Bůh nepožaduje, abyste pro něho sebeusilovněji pracovali, Bůh chce vaše věrné srdce a posvěcený život podle jeho vůle. Zbytek si umí zařídit sám. On může všechno, vždyť je Stvořitel a Udržovatel vesmíru – i zastavit šíření koronaviru a vás ochránit od zlého.

A od kolika lidí to věrné srdce má? – Když Boha nechceme znát, proč by se on měl znát k nám? A co hůř, když ho svým chováním a jednáním mnohdy neskutečně zarmucujeme a urážíme – příkladů by se daly uvést tisíce – je možné, že Bůh pak prostě nekoná. Nechá nás osudu, který jsme si dobrovolně vybrali, vždyť nás stvořil jako svobodné bytosti, dal nám bystrý rozum a svobodnou volbu toho, jak se zachováme. Možná šíření koronaviru brzy nezastaví, a my možná projdeme velkými problémy, možná si mnohé uvědomíme, možná se mnohé naučíme, možná zemřeme.

Dobře to vystihl prezident Václav Havel:

„Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.“

A také George Washington, první prezident Spojených států:

„Je nemožné správně vládnout světu bez Boha a Bible.“

 

Lidé, kteří Boha opravdu znají, mají ho v srdci a jsou mu věrní, jsou na tom mnohem lépe. Pokud ale myslíte, že budu tvrdit, že jim koronavirus nebo jiné nemoci, problémy či katastrofy různých druhů nehrozí, jste úplně vedle. Hrozí jim úplně stejně. Jinak by všichni ti věrní byli stále krásní, zdraví, bohatí a podobně. Mají však oproti jiným lidem něco jiného: věří, že jejich život je v Boží ruce, v ruce toho, který je může ochránit od zlého i vyléčit – důvěřují mu z celého srdce. Prožili jsme to, když měl manžel leukémii, ze které se vyléčil: prožili jsme celé to období v klidu, neváhám říci, že naprostém.

V tomto světě – věřte nevěřte – jsme postaveni do služby. Nejsme tu kvůli sobě. A už vůbec ne kvůli tomu modernímu „užívání si“.

A máme jednu úžasnou jistotu: smrt neznamená konec existence člověka. Máme věčný život v Kristu Ježíši, který nám ho vydobyl na golgotském kříži. Znamená to naši jistotu, že po odchodu z této země se u něho v nebi setkáme i se všemi blízkými, o něž jsme za různých okolností přišli. A budeme s ním existovat navěky.

Život člověka se dá jednoduše znázornit (x = narození, --- délka života):

Život bez Krista:

x---                                                                pár desítek let a pak konec ve věčném trápení

Život s Kristem:

x------------------------------------------------------------  a dál a dál, v nekonečné nádheře s Bohem bez konce  

„Nakonec budou před Pánem Bohem jen dvě skupiny lidí – ti, kteří říkají Pánu Bohu Buď vůle Tvá!‘, a ti (kteří odmítli Boha a Jeho nabídku záchrany v Pánu Ježíši Kristu), jimž řekne Pán Bůh Buď  vůle tvá“. (C. S. Lewis, jeden z nejúspěšnějších britských moderních spisovatelů)

Co si vyberete?

Věra Mrkosová, březen 2020